“Založení redukcí bylo dílem Božím. Byla to jedna z nejvhodnějších příležitostí, jak veřejně ukázat velikost a všemohoucnost Boží a ti, které On povolal k tak slavnému dílu, byli také připraveni, že peklo použije veškerou svou moc ke zmaření díla. A nemýlili se. Neboť pomlčet o nesmírných námahách a nebezpečích všeho druhu, která byla při jejich apoštolátě nevyhnutelná, kdy museli bojovat proti různým živlům a prochodit neschůdné země, jejichž obyvatelé připomínali potulná zvířata, na něž při každém kroku naráželi. A co víc ještě museli vytrpět od samotných druhů ve víře? Bez přestání z nich dělali nepřátele, byli pomlouváni ve všech částech světa, vyháněni násilím, ano, s hanbou a s výsměchem ze svých domovů a hnáni před soudy, bylo s nimi nakládáno jako s vlastizrádci a zločinci. Často na vlastní oči viděli, jak byly ničeny plody jejich práce. Nenechali se tím odradit a vykazovali o to větší horlivost v nahrazování ztrát a to vše s vytrvalostí, která nakonec vydobyla vítězství nad všemi překážkami.”
(Charlevoix, Paraguay v době jezuitských redukcí, str. 14-15)
Naše hra se bude odehrávat u redukce jménem Santa Maria, přesněji několik desítek kilometrů severovýchodně od ní, kde v budoucnu vznikne redukce San Javier. Nacházíme se na úpatí neprozkoumané vysočiny. Na západ od nás jsou další redukce, kolonizovaná a civilizovaná země, kde už je nadvláda španělské koruny a Evropanů nepopiratelná.
Složitější je to dál na východ. Vysočina byla jen velmi zběžně prozkoumána před desítkami let. Žijí v ní divoké kmeny, které toho nejspíš o tom, že jsou poddanými Španělů, moc neví. A ještě méně pak ví o Kristu.
Na hranici kopců ale žije jeden kmen lovců, sběračů a pastevců. Hraniční kmen, který byl ochoten jezuitům alespoň pár chvil naslouchat. Bohužel, většímu kontaktu bránil jeho tehdejší starý náčelník.
Ten ale před dvěma lety zemřel. Příležitosti se chopila pětice obzvláště aktivních jezuitů z redukce Santa Maria, kteří si obětavě sbalili plátěné stany, něco málo jídla a vyrazili na jedno z míst, kde se rozptýlený kmen shromažďuje. Začali zde žijícím indiánům kázat, poznávat jejich život a povedlo se jim dokonce nastolit výhodné obchodní spojení s redukcí na planině. Těch pár místních si je oblíbilo.
Teď se ale blíží rozhodující doba. Všichni důležití příslušníci kmene Piñocas včetně nového náčelníka se zde sejdou k pravidelným oslavám. V následujících dnech se bude lámat chleba. Podaří se jezuitům přesvědčit kmen o víře? Kdo nakonec přijme křest? Jaké křivdy vyplují na povrch? Jaké zprávy nesou cizinci přicházející z hor i z planin?
Hráči budou rozděleni do několika skupin, jejichž výchozí pozice se budou lišit, nicméně až na výjimky budou v neustálém kontaktu.
Evropané
Do oblasti přichází pět jezuitů a jejich doprovod. Od historických pramenů se lišíme zejména počtem (neboť obvyklejší byl jeden až dva), ale chceme tak umožnit hrát více lidem členy tohoto řádu. Ne všichni jezuité mají stejné postavení a svěcení.
Jejich doprovod se pak bude skládat s pomocníků - služebníků, ale také z ozbrojenců nebo civilních osob.
Hraní Evropanů nabízí možnost vyzkoušet si pozici cizinců v prostředí, které je snadné si spřátelit i znepřátelit. Jezuité také povedou náboženský život a katechezi ostatních.
Indiáni
Členové jednoho z kmenů označovaných jako Piñocas, pravděpodobně spříznění s Guaraníjci, mají vlastní vnitřní hierarchii od náčelníka a šamana přes bojovníky až po řemeslníky. Ne všichni mají rádi jezuity. Navíc je jisté, že se zde objeví i zástupci jednoho z horských kmenů, kteří se s křesťanstvím dosud vůbec nesetkali.
Hraní Indiánů nabízí pohled na život komunity na hranici křesťanství, pohled na pohanské chápání světa, ale také nutnost najít kompromis mezi starými tradicemi a novou mocnou evropskou silou vedoucí ke změně života i názorů.